Minerály a horniny Slovenska      :: prepni na celú stránku

Zlato pod Tríbečom
zdroj: Ludmila Illášová, Nitra (SR) a Ivan Turnovec, Turnov (ČR)
pridané: 3.12.2005

O výskytech zlata v okolí Zlatých Moravců publikoval E. Ivanovič, tamní rodák několik novinových článků (1996, 1998). Jeho cílem bylo získat a zhodnotit údaje o výskytu Au v zájmovém území, aby tak ověřil správnost místních názvů odvozených od slova zlato, jako Zlaté Moravce (město), potok Zlatnianka, obec Zlatno, Zlatý kút (názov údolia) a pod. Zjistil, že „Kráľovské povolenie na ťažbu Au - ryžovanie z potoka Leveš a Topoľnica - je z roku 1438 a pridelili ho zemepánom Topoľčia­nok, kráľovské povolenie na ryžovanie Au v obci Zlatno je z roku 1516 a dostal ho M. Forgáč, pán hradu Gýmeš. Tieto povolenia nepriamo potvrdzujú aj ťažbu Au v stredoveku“.

Historik F Komlossy roku 1896, vyslovil názor, že Zlaté Moravce byly osadou ryžovníků zlata. Teprve později se stali rolníky a řemeslníky. Dnes má potok čtyři názvy Zlatnianka, Hostiansky potok, Hlboký potok a Hlboká.  Pramení ve vodní nádrži pod Trubianskym štálom, protéká 11 km dlouhou Hlbokou (Karlovou) dolinou, obcí Hostie, a 2 km za Topolčiankami vteká do Žitavskej nivy. Dále protéká Zlatými Moravcami a vlévá se do potoka Žltavá.

Při posledním šlichovém průzkumu zdejší oblasti L. Illášová a E. Ivanovič (2000) upozornili na ryžovnické kopečky vysoké až 2 m orientované vždy rovnoběžně s vodotečí. Jsou hlavně v horních a středních úsecích. Na dolních prakticky chybějí. Lze předpokládat, že byly zničeny při regulaci zdejších potoků u Zlatých Moravců, v Mankovcích a Topolčankách. V teréne se přítomnost Au v náplavech zjišťovala pouze orientačním šlichováním (nebyla sledována ani hmotnost ani objem zpracovaného materiálu).

Výsledky jejich šlichování jsou v orientační mapce (obr.1). V dubnu 2003 jsme se, společně s amatérským prospektorem Dionýzem Eššem z Kolíňan, zúčastnili rýžovacího pokusu, který měl ověřit zlatonosnost zdejších vodotečí. Na mapě 1 je označeno i místo revizního šlichování. Zpracován byl materiál o objemu přesahujícím 160 litrů. Přítomnost zlata byla potvrzena. Současně se ale ukázalo, že variabilita jeho zastoupení je, i při odběru ze stejné bazální polohy štěrkopísků (foto 1 a 2), velmi vysoká. Důvodem této variability bezesporu jsou poměrně velké rozměry zlatinek.

Zdejší Au je ve formě šupinek a zrn (nugetů). Běžná je velikost 1-1,5 mm. Zatím největší nalezené ploché zrno o rozměrech 11 x 5 mm mělo hmotnost 0,125 g. Hmotnost dalších velkých zrn 0,097, 0,076, 0,051, 0,026, 0,021, 0,018 a 0,016 g. Vyrýžované zlato má sytě žlutou barvu. Lze předpokládat, že je téměř bez příměsi Ag I. Turnovec (1984). To potvrzuje i jeho asociace s rumělkou, která místy ztrácí charakter akcesorického minerálu. Na přítomnost rumělky v oblasti, sz. svahů Tríbeča směrem na Z až po Nitru, upozorňuje S. Polák (1971).

Zastoupení dalších těžkých minerálů ve šlichu je jen podřadné (hematit) až stopové. Větší zlatinky jsou v hrubozrnějším materiálu pod současnou bází vodotečí. Mocnost neutříděných štěrků s pískem i jílovou příměsí může být i kolem deseti metrů. Při revizních odběrech jsme získávali materiál pro šlichování z polohy cca 2 m pod současným dnem. Nejmladší část náplavů (holocénní) se jeví jako sterilní. Pokud zde nějaké přeplavené zlato je, musí jít o jeho nejjemnější, makroskopicky nezjistitelné, podíly I. Turnovec (1983). Co se geneze týče, je jasné že Au se do zdejších vodotečí uvolňovalo z masívu pohoří Tribeč. Potvrzuje to i metalogenetická mapa Tríbeče z roku 1981, kde se uvádějí indície Au S. Polák (1969), i polymetalické mineralizace. Nicméně jednoznačný primární zdroj zdejšího rozsypového zlata zatím neznáme.

Ludmila Illášová, Nitra (SR) a Ivan Turnovec, Turnov (ČR)