Minerály a horniny Slovenska      :: prepni na celú stránku

Treťohory (terciér)
zdroj: www.gweb.cz
pridané: 13.4.2006

Toto období je často nazýváno jako novověk Země, během tohoto období se rozvinulo mnoho velmi důležitých skupin rostlinstva a živočišstva. Pro většinu z nás je asi nejdůležitější vznik nehetnatců, do této skupiny se řadíme i my lidé. Geologové dělí období kenozoika na 2 období: třetihory a čtvrtohory. Třetihory se dále dělí na starší období paleogén a kladší neogén.

Na začátku třetihor došlo k poklesu pevniny a byly zatopeny mnohé oblasti, teprve až v oligocénu došlo k výzdvihu pevnin. Tyto pohyby daly základ dnešnímu rpzložení kontinentů. Vznikaly mnohá pohoří : Alpy, Pyreneje, Karpaty a Himaláje. Alpínské vrásnění skončilo v Evropě v době miocénu. Konec terciéru je charakteristický zhoršením podmínek klimatu, častá jsou zalednění. Pro počátek paleogénu bylo rovněž typické zhoršení klimatických podmínek, to se vše vrátilo zpět do starých kolejí. Subtropická květena se šířila i daleko na sever. Podnebí bylo tudíž teplé, vlhké a bohaté na srážky. Během neogénu se podnebí pozvolna měnilo k chladnějšímu.

Rostlinstvo se do jisté míry podobalo tomu dnešnímu. Plně se rozvinuly rostliny dvou i jednoděložné. Početné byly i jehličnany. V paleogénu střední a severní Evropy hojně rostly magnólie, vavříny, skořicovníky, kafrovníky, duby, palmy, platany či fíkovníky. Ve vlhkých oblastech rostly mohutné bahenní tisovce (Taxodium), v sušších pak sekvoje. Materiál právě z těchto rostlim dal vznikonout hnědému uhlí. V pobaltí rostly hojně borovice (Pina succinifera), jejichž zkamenělá pryskyřice slouží dnes jako dekorační kámen - jantar. Jak se postupně v neogénu měnilo podnebí, tak směrem do střední Evropy postupovaly ze severu různé druhy sekvojí, tisovců, patisovců a smrků.

Z mořské planktonní fauny bych vyzvedli jistý druh dírkovce - Nummulites, jehož nahromadění dalo vznik rozsáhlým vápencům. V 2. polovině třetihor zmizeli. Ramenonožci téměř vymizeli, rozvoje dosáhli moderní plži a břichonožci. Obrovského rozmachu se dočkal i hmyz, pro které zde byly velmi příznivé podmínky. V četných jezírkách se dočkali rozvoje i žáby, díky těmto živočichům se proslavila česká lokalita - Bechlejovice s výborně zachovanými žabímy těly (čeleď Palaeobatrachidae), studování fosilních žab má v ČR dlouholetou tradici, dnes se této problematice věnuje světový odborník Doc. Z. Roček. Rozvinula se i ptačí fauna a byla poměrně bohatá od drobných ptáčků až po skutečný ",mega - ptáky", jako je např. Phorusrhacos, známý to herec z filmu ",Cesta do pravěku",. Ze všech řádů dosáhli největšího rozmach bezpochyby savci. Byli to právě savci (vačnatci a hmyzožravci), kteří přečkali éru dinosaurů. Postupem času se z nich stali více či méně specializovaní živočichové. Do třetihor spadají i samé počátky rodu Homo.

TŘETIHORNÍ FAUNA

Pro starší třetihory byli typičtí dírkovci z čeledi Nummulitidae, schránky mohly být velké až přes 10 cm! V 2. polovině třetihor však vymizeli. Postupně vymizela řada živočišných hub a ramenonožců. Rozšíření byli moderní mlži, břichonožci či ježovky. Rovněž rozšíření byli drobní korýši - skořepnatci (Ostracoda) a raci. S nástupem kvetoucích rostlin nastala hmyzí expanze. Vhodné klima dalo příznivé podmínk y pro rozmach obojživelníků, jednalo se o nejrozmanitější formy, velice známý je nález jednoho z ocasatých obojživelníků - Andrias scheuchzeri, ten byl dlouhý až 1 m a v roce 1726 byl tento nález popsán jako pozůstatek rodu Homo, podle prof. Scheuchzera se jednalo o hříšníka, který zahynul během potopy světa. Hojné byly i pozůstatky žab, velice proslulá je česká lokalita Bechlejovice, kde se nacházejí unikátní fosílie zejména žab z čeledi Palaeobatrachidae - jednalo se o vodní žáby podobající se dnešním africkým drápatkám (Xenopus laevis), našly se dokonce i zbytky měkké tkáně, kde můžeme sledovat obrysy plic, kožních žláz či nervů! A to především výtečnému fosilizačnímu materiálu jako je rozsivková křemelina.

S rozvojem hmyzu souvisela i ptačí expanze, hmyz jako takový a jeho juvenilní stádia byla vhodnou potravu pro řadu ptáků. Ptačí spektrum bylo velice různotvárné. Byly zde nelétaví ptačí monstra jako např. rod Diatryma, lebka tohoto ptáka byla až 43 cm dlouhá, z jižní Ameriky známe druh Phorusrhacos inflatus, lebka byla ještě větší než u předchozího ptáka - 70 cm. V třetihorách se vyvinuli ptáci, kteří hlavního rozvoje dosáhli v pleistocénu a jejich nejvýznamější představitel byl známý pták moa - Dinornis giganteus (3,7 metu a 250 kg). Pštrosům se podobali ptáci z čeledi Aepyornithidae, druh Aepyornis maximus.

Ze všech obratlovců největšího rozvoje dosáhly savci, proto se třetihory někdy nazývá dobou savců. Ti savci jak je známe dnes, tedy i my, vznikly z velice primitivních starobylých savců (Panototheria) vačnatci a hmyzožravci. Zde můžeme hledat i samotný prvopočátek vzniku člověka (u některých skupin se objevují znaky typické pro primáty). Tito hmyzožravci se podobaly dnes žijícím tanovitým (Tupaiidae) z jižní Asie. Fosilní ježkové se jen málo liší od těch dnešních (řidiči POZOR na ně! , byla by škoda je vyhubit, za ten maratónský běh co začal v třetihorách a trvá i dodnes si zaslouží naší pozornost!). Ze starobylých hmyzožravců vzniky i netopýři (Chiroptera), 1. nálezy pocházejí ze severoamerického paleocénu, jedná se o velice úspěšnou skupinu savců, kteří jako jediní aktivně ovládli vzduch. Největší přizpůsobivost a tím i nejlepši adaptaci na podmínky si vytvořili hlodavci, první se objevili koncem paleocénu, vyvinuli se pravděpodobně z čeledi Paramyidae. Myšovití se rozvinuli až ve spodním pliocénu, jedná se o tedy velice mladou skupinu.

Velmi rozmanití byli lichokopytníci, pro které je charakteristické, že je značně vyvinutý třetí prst. Můžeme je rozlišit do 3. linií: 1) Ceratomorpha - tapíři a nosorožci 2) Hippomorpha - sem patří koňovití, brontotheria (vymřelí až 3 m vysocí býložravci) a 3) Ancylopoda - sem patří tzv. chalicotheria, vymřelá skupina lichokopytníků která měla místo kopyt drápy. Za prapředka koní je považován rod Hyracotherium, zástupci tohoto rodu měli velikost dnešního foxteriéra. Sudokopytníci dosáhi rovněž rozmachu opět je dělíme do 3. linií: 1) Suiformes - prasata a hroši 2) Tylopoda - velbloudi a 3) Ruminantia (přežvýkaví) - jeleni, tuři, antilopy, kozy či ovce. Ve třetihorách započal zrod chobotnatců (Proboscidea) - sloni, mastodonti a mamuti. Takovým pratátou všech chobotnatců byl rod Moeritherium. Velice zvláští protáhle dolní řezáky měl Platybelodon grangeri. No a velice poulární skupinou třetihorních obratlovců byly šelmy (Carnivora), velice primitivní skupinou, ale důležitou z hlediska fylogeneze byla Miacoidea, od této skupiny se odvíjí vývoj všech ostatních šelem ať už to byly šelmy kunovité (Mustelidae), medvědovité (Ursidae), psovité (Canidae) nebo kočkovité (Felidae), známí jsou tzv. šavlozubí tygři, které známe i z území ČR, konkrétně Moravského krasu - Epimachairodus moravicus. Ze skupiny Miacidae se vyvinuli dnešní ploutvonožci. Zcela vodnímu prostředí se přizpůsobili kytovci, snad z primitivních kopytníků. Ze skupiny hmyzožravců vznikl i tvor, který si čte tyto stránky - člověk, někdy si kladu otázku, zda to byl omyl přírody :-(

TŘETIHORNÍ FLÓRA

Ve třetihorách převládaly krytosemenné rostliny a většina rostlin se shodovala s dnešní (recentní) květenou. Po většinu třetihor byla na území Čech teplomilná květena, to se změnilo až ke konci tohoto období. Teplomilné rostliny v ve střední Evropě neměly kam ustoupit (na severu byl ledovec a na jihu Alpy), proto tyto druhy z této oblasti vymizely. Nejstarší fosilní nálezy třetihor na území ČR, jsou eocénní z lokality Staré Sedlo, v sokolovské hnnědouhelné pánvi. Byly učiněny nálezy rodů: Sequoiadendron, borovice (Pinus sp.), rod podobný skořicovníku - Daphnogene a Dryophyllum furcinerve - druh podobný dnešnímu dubu a kaštanu jedlému. Dále se vyskytovaly palmy a mangólie.

V období středních třetihor se u nás vznikalo v severočeské pánvi hnědé uhlí. Rostliny mají již méně teplobytný charakter, z této doby známe mnoho paratizujících hub na listech jilmů, javorů či bříz. Velice se rozvinuly rozsivky, hornina skládající se z křemičitých schránek rozsivek se jmenuje křemelina (nezpevněná), zpevněná se nazývá diatomit, je to mimochodem vynikající fosilizační materiál. Hlavním materiálem uhelných pánví, který rost v močálech byl patisovec červený (Glyptostrobus europaeus), tupela dvousemenná (Nyssa disseminata), javor trojlaločný (Acer tricuspidatum), olše a vrby. Pokud docházelo ke splavování jílovitopísčitých sedimentů do pánve společně s semeny a plody, hovoříme o tzv. mastixioidní společenstvo (známe z Hrádku nad Nisou).

gweb.cz