Minerály a horniny Slovenska      :: prepni na celú stránku

Pod drobnohľadom

Antropogenní sklo v recentních sedimentech
zdroj: www.essentia.cz
pridané:
5.11.2006

Vedle v přírodě běžných krystalických látek a jejich směsných agregátů (hornin), se objevují sporadicky i hmoty nekrystalované, které označujeme jako sklovité, nebo skla. Tyto materiály vznikaly za specifických podmínek, převážně rychlým chlazením, ale i tlakovým porušením rovnovážných podmínek. V přírodě jde o skla vulkanická (kyselá i bazická), dále o impaktity (sklovité hmoty, vytvořené při vysokém tlaku, např. při pádu a následné explozi meteoritu) a jim blízké tektity. Zvláštní postavení mají fulgurity, sklovité hmoty, vzniklé účinkem blesku nebo vysokého elektrického napětí. Oč jsou vzácnější skla přírodní, o to jsou běžnější umělá. Setkáváme se s nimi v různých stádiích při termických technologických postupech (výroba keramiky, strusky při tavbě železa, a konečně i užitkového skla). Uměle vyráběné sklovité hmoty se při stále zvyšující spotřebě stávají odpadem a dostávají se do přírody. Archeologové pak nalézají během vykopávek skleněné artefakty, které lze datovat od raného středověku. Těmi nejstaršími jsou hlavně strusky, vznikající během tavení kovů, sklo jako takové je mladší.

Užitkové sklo bylo z počátku velmi vzácné, do náplavů a svahovin se nejprve dostávaly nejrůznější sklovité strusky, vznikající jako odpad při tavbách kovů (nálezy na Ostravsku i jinde), nebo při výrobě skla (odpady ze starých skláren se nalezly v jižních Čechách, i Krušných horách). Tyto materiály mohou indikovat místa středověkých, ale i novějších, výrob. Je proto užitečné prohlédnout si ve zkoumaném území, kde předpokládáme starou sklářskou nebo hutnickou výrobu, úlomky z náplavů potoků.

Hezkým příkladem, patřícím do skupiny strusek, jsou modravé sklovité valounky, nalézající se v náplavech Sázavy mezi Kácovem a Vlastějovicemi. Jde o valounky "bublinaté, matné a jejich barva je většinou světle modrá, někdy s odstínem do zelena nebo fialova", jak byly popsány v nálezové zprávě v časopise Věda a život v roce1973. Určitou dobu se předpokládalo, že jde o materiál podobný vltavínům, nazývaly se sázavíny (Patrovský, 1989). Nějakou dobu byly proto středem sběratelského zájmu. Ukázalo se ale, že to jsou struskovité pozůstatky po výrobě železa, která zde byla zahájena v 16. století. Skončila za napoleonských válek. Jako kvalitní železná ruda sloužil magnetit z vrchu Fiolník. Popsal jej profesor Koutek (1965). Skarnové ložisko Vlastějovice bylo těženo ještě v šedesátých letech minulého století, a bylo předmětem zájmu petrologů (Vavřín, 1960), i mineralogů (Turnovec, 1969). V polovině sedmdesátých let byla těžba na ložisku ukončena. S jejím ukončením, a současně s určením původu sklovité strusky, upadl i sběratelský zájem o ní. Stalo se tak ale neprávem, protože jde o historickou zajímavost a to o to větší, že údaje o historické výrobě železa ve zdejší oblasti jsou archivně dohledatelné.

Upozornit chci ale hlavně na užitkové křemenné sklo, vyráběné člověkem. Sklo, původně vzácný materiál, zdobící příbytky patricijů od římských dob, je dnes velmi běžné a tak se s jeho zbytky můžeme setkat v přírodních podmínkách čím dál tím častěji. Během 19. a 20. století se stalo sklo, z luxusního zboží, běžným užitkovým materiálem, používaným nejen pro předměty denní potřeby, ale také ve stavebnictví a jako běžný obal (normalizované lahve). Bez ohledu na to, že jde o materiál snadno recyklovatelný, dostávaly se skleněné střepy velmi často do svahovin a vodních i terestrických usazenin. Většinou jde jen o stopové nebo podřadné lokální zastoupení. Někde je ale tento antropogenní materiál zastoupen i výrazněji (na skládkách), a odsud se dostává mezi přírodní klastika. I při téměř stopovém výskytu jej lze použít jako indikátoru antropogenní činnosti v okolí. Ve výjimečných případech i jako určité stratigrafické měřítko.

Se sklem v klastických podílech recentních náplavů českých potoků jsem se poprvé setkal mezi Krásnou Horou a Křečovicemi ve středních Čechách. Odebírali jsme vzorky sedimentů a rýžováním získávali těžké podíly během průzkumných prací na zlato a antimon (Tenčík a Turnovec, 1977). Úlomky skla jsou v blízkosti obcí, společně se zlomky cihel a stavební keramiky, nejvýraznějším antropogenním materiálem. Zdrojem jsou hlavně skleněné lahve (čiré, hnědé a zelené), méně pak tabulové sklo, případně jiné skleněné výrobky. Chovají se jako klasický klastický materiál. Vzhledem ke své relativní měkkosti dochází velmi rychle k jejich opracování na ploché valounky. Velikost kolísá, lze objevit i větší úlomky lahví, nicméně s délkou transportu měřitelnou již ve stovkách metrů dochází k výraznému zmenšování až na velikost drobného štěrku a štěrčíku, tj. na úlomky s maximálním rozměrem od 22 do 50 mm. V nadsítném šlichových vzorků (frakce nad 2 mm) bylo sklo nalézáno sporadicky i v maximální vzdálenosti od lidských obydlí. Lze konstatovat, že valounky skla jsou rozptýleny po celém území.

Znovu a výrazněji jsem měl možnost sledovat sklo, jako klastický materiál, o něco později, na pobřeží Středozemního moře. Štěrky a písky na mořském pobřeží Černé Hory, v širším okolí měst Budva a Sutomore, jsou převážně vápencové. U některých letovisek jsou umělé pláže s dovezeným křemenným pískem. Dokonale opracované valounky skla, zelené, bílé i čiré, jsou zastoupeny v přírodních i umělých plážových sedimentech. Zdrojem jsou převážně skleněné láhve.

Nejlépe lze skleněné valounky sledovat v mezích oscilace mořské hladiny. Jejich velikost zde koresponduje s velikostí středně hrubých složek plážových písků či štěrčíků.

Pokoušel jsem se odhadnout kvantitativní zastoupení (Turnovec, 1982). V příbřežní linii u Sotomore, na nejvíce navštěvované pláži, je na ploše čtverečního metru 42 000 klastických součástek o rozměrech 2 - 10 mm. Z toho je 1 900 - 2 400 úlomků lahvového skla, což reprezentuje 4,5 - 5,7 %. V místech mimo hlavní turistické oblasti bylo zjištěno na ploše m2 100 - 550 úlomků, tj. 0,24 - 1,3 %. Zjištěný podíl je již dostatečně významný, aby se s ním počítalo při petrologickém studiu příbřežních mořských sedimentů.

Sklo je materiálem inertním a i přes svou malou mechanickou odolnost se snadno v uloženinách uchovává. Jde tedy o materiál, který má svou indikační váhu při určování lidské činnosti. Je proto vhodné se nálezům antropogenního skla (tedy i struskám) v přírodních podmínkách věnovat, a to dokonce i těm současným (doba skla pomalu končí, protože je nahrazováno plasty).

Literatura:

Koutek J. (1965): Magnetovcová ruda magdalenské skarnové kry ve Vlastějovicích. Zprávy o geol. výzk. 1954, 34-41, Praha
Patrovský V. (1989): Mohou sázavíny nahradit tyrkysy?, Zpravodaj Šperkařství 1/1989, 18-19, Praha
Tenčík I. a Turnovec I. (1977): Použitelnost šlichové prospekce při vyhledávacím průzkumu Au-Sb rud. Geol. Průzk., 10, 293-295, Praha
Turnovec I. (1969): Hydrotermální kalcitové žíly magdalenského skarnového ložiska u Vlastějovic nad Sázavou. Časopis NM, odd.přír., 137, 1/2, 52-59, Praha
Turnovec I. (1982): Antropogenní složka plážových písků a štěrků. Geol. Průzk., 7, 213, Praha
Vavřín I. (1960): Pegmatity magdalenského skarnového ložiska ve Vlastějovicích. MS Diplomová práce PFUK, Praha

O autorovi:

RNDr. Ivan Turnovec

* 1943, vystudoval PF UK, pracoval jako technický petrograf a mineralog, prospekční geochemik i silniční dělník. Zabýval se speleologii, kvarterní geologií, dělal vyhledávací průzkum na české granáty a vltavíny, hledal zlato a antimon.

Na Kamenci 1755, Turnov, ČR

essentia.sk