Minerály a horniny Slovenska      :: prepni na celú stránku

Geologie od A do Ž
zdroj: www.21stoleti.cz
pridané: 12.12.2006

Nejspíš si ani neuvědomujeme, jak pro život potřebujeme geologii. Studuje procesy probíhající na Zemi. Zabývá se fyzikálními silami, které naši planetu utvářely, chemickým složením jednotlivých částí. Nezapomíná ani na organické zbytky (zkameněliny, ropa, uhlí) a jiné náležitosti. Nabízíme stručný výklad některých pojmů.

Antropogenní – vyvolaný člověkem. Děje se tak např. rozsáhlou výstavbou, povrchovými doly, odlesněním při těžbě dřeva nebo získávání orné půdy. Lidé tak mění morfologii krajiny; rychlost a ráz eroze (viz) a sedimentace (viz) ovlivňují místní klimatické poměry.

Brakické uloženiny – vznikly usazením v brakických (poloslaných) vodách, tj. nejčastěji v místech, kde velké řeky ústí do moří. Dále bývají v lagunách, v polouzavřených zálivech či v menších vnitrozemských mořích se sníženou salinitou (slaností).

Centrální erupce – nejčastější podoba nynějších sopečných projevů. Podle charakteru lávy (liší se viskozitou a tlakem plynu) se erupce dále dělí na různé typy (vulkánský, havajský, strombolský aj.). Při destrukci sopečného kuželu vzniká kráter (kaldera) široký až 30 km.

Černozem – velmi úrodná (slabě vápnitá) půda bohatá na humus. Vzniká hlavně na spraších v oblastech s omezenými dešťovými srážkami(např. ve stepích).

Dehydratace – přírodní či umělé odstranění vody z minerálů, hornin, organických látek atd. Nastává zejména při zvýšené teplotě (někdy jen v důsledku slunečního záření) nebo tlaku.

Eroze – fyzikální jev. Soubor pochodů, které způsobují, že materiál zemského povrchu se uvolňuje, obrušuje, přemísťuje nebo rozpouští. Hlavní erozní činitelé: voda, led, sníh, vzduch, pohyblivé zvětraliny a nezpevněné usazeniny.

Facie – význačný znak nebo soubor znaků (celkový vzhled, složení, podmínky vzniku nebo změny vlastností) charakterizujících horninové jednotky nebo celky. Termín vyjadřuje specifický typ horniny (např. facie vápencové), genezi či sedimentační prostředí (mořské aj.)

Gejzír – vyvrhování horké vody a páry podzemních pramenů v aktivních či nedávno činných vulkanických oblastech. Vodní erupce dosahují až výšky 50 m a často k nim dochází v pravidelných intervalech - potřebných k akumulaci vody a k jejímu přehřátí (příčina erupce).

Hydrogeologie – dílčí geologická disciplína studující původ, výskyt a cirkulaci podzemních vod včetně jejich složení a využitelnosti.

Chamsin – arabský název pro pravidelný suchý vítr vanoucí ze Sahary a Egypta. Přispívá k větrné erozi půdy. Podobný teplý typ se ve Středomoří nazývá scirocco; studený vítr má na Sibiři pojmenování fuga, v Severní Americe blizzard.

Impakt – dopad kosmického tělesa na povrch planety či Měsíce. Vzniká impaktní kráter. Původní horniny v místě dopadu jsou tepelně i tlakově postiženy (šoková metamorfóza). Tím vznikají nové horniny, tzv. impaktity, obsahující specifické minerály (jadeit, coesit aj).

Jalovina (hlušina) – průvodní, nezužitkovatelné horniny těžené spolu s užitkovými nerosty. Kaňon – hluboké údolí s příkrými až svislými svahy; zpravidla v odolných horninách. Při utváření převládá hloubková eroze nad svahovou modelací.

Laguna – část moře oddělená od volné mořské hladiny nejčastěji písečným pobřežním valem nebo kosou (přirozenou úzkou hrází), jindy korálovým lemem nebo atolem (útesem). Oddělení je částečné či úplné. Uvnitř poklidné laguny se ukládají jemnozrnné sedimenty.

Magma – tavenina (roztok) vznikající v kůře nebo svrchním plášti Země. Jejím utuhnutím vzniká magmatická hornina. Magmu tvoří především rozpuštěné silikáty (křemičitany) s rozpuštěnou vodou a plyny.

Nadloží – veškeré vrstvy nebo jiné geologické jednotky ležící nad uvažovanou (zkoumanou) vrstvou, uhelnou slojí, ložiskem apod. (Opakem je podloží, které leží pod nimi.)

Obdukce – nasunutí oceánické kůry přes okraje kontinentálních litosférických desek. (Litosféra = zevní obal zemský tvořený horninami; zemská kůra sahá až 1200 km hluboko.)

Pluton – obrovské hlubinné těleso magmatického původu. Tato tělesa, která mají rozdílné tvary ( kopulovité, okrouhlé, nálevkovité aj.) vnikají do okolních hornin.

Ropa – zemní olej, kapalná směs uhlovodíků. Má různé barevné odstíny (lehké ropy světlé, těžké tmavé), složky s obsahem kyslíku, dusíku a síry.Vznikla anaerobním (bez kyslíku) rozkladem planktonních organismů (rostlinných, živočišných) – hlavně v mořském prostředí.

Řez geologický – obvykle svislý řez terénem s vyjádřením geologické stavby. Řezy bývají většinou orientovány kolmo na směr geologických jednotek.

Sedimentace – ukládání sedimentárního materiálu nejrůznějšího druhu a v nejrůznějších prostředích. Například v hlubinách oceánu převažuje bahno a kal, v řekách pískovce, slepence a jíly, v pánvích na okraji kontinentu uhlonosné vrstvy apod.

Šok – v geologii se tak označuje souhrn účinků dopadu kosmického tělesa (viz impakt). Projevuje se hlavně šokovým zuhelnatěním tavenin a metamorfózou za současného vzniku šokových minerálů (viz impakt).

Tabulová (stolová) hora – izolovaná, vyvýšená plošina nebo hora, jejíž vrchol tvoří vodorovná či jen málo skloněná poloha odolné horniny. Má strmé svahy, vzniká hloubkovou erozí vodních toků ve vodorovně uložených vrstvách. Podmořská tabulová hora se nazývá guyot. Může být vysoká až 2000 m; ploché temeno vzniklo erozí při mořské hladině.

Uhlí – hořlavý sediment ze skupiny kaustobiolitů uhelné řady. Vznikl v podstatě akumulací rostlinných zbytků a jejich různě pokročilou přeměnou – tzv. prouhelněním. Při něm postupně roste obsah uhlíku - C, za snížení obsahu vodíku a kyslíku. Základní druhy uhlí: rašelina (obsahuje asi 55 % C), hnědé uhlí(70 -75 %), černé uhlí (72 – 92 %) , antracit (nad 92 % C).

Vadosní látky – jsou v minerálních vodách; byly vyloučeny z okolních hornin.

Wolfram (W) – velmi důležitý (i strategicky, navíc vzácný) kov vázaný na granitoidy. Vylučuje se za vysokých teplot v ložiskách, která jsou zejména v Asii (Čína, Korea apod.). Hlavním minerálem je wolframit.

Xenotermální ložiska – vznikla za relativně vysokých teplot a poměrně nízkých tlaků.

Yazoo (čti: jezú) – ústí vodní pobočky zavlečené směrem po proudu hlavního toku. Vzniká mohutnou akumulací silného hlavního toku v nivě (rovinné údolní dno).

Zemní plyn – v širším slova smyslu jakýkoli plyn uložený v zemi a z ní unikající (např. CO2, H2S aj.)V užším významu jde o plynné uhlovodíky etanové řady (metan, etan, propan a butan). Vyskytují se jak samostatně, tak často u ložisek ropy či uhlí (tam metan).

Žilovina -. Doprovodné nerudné minerály – např. křemen, kalcit, dolomit i jiné karbonáty, živce apod. Provázejí rudné minerály na rudních žilách.

Milan Koukal

21stoleti.cz