Minerály a horniny Slovenska :: prepni na celú stránku
|
Zahraničie |
CZ - Stříbro (1. časť)
zdroj:
www.hornickyspolekstribro.cz
pridané: 1.6.2010
S jednou z prvních zpráv o založení města Stříbra v roce 1113 nás seznamuje známý český
kronikář Václav Hájek z Libočan. Jeho „Kronika Czeska“ (1541) se o událostech roku 1131
zmiňuje následovně ( překlad z roku 1925): „Kníže Soběslav, vida jednu ves v dobrém
položení, ježto bylo jméno Miza, i rozkázal tu města založiti. Tu ke zdem městským grunty
kopajíc nalezli rudu stříbrnou a odtud dáno městu jméno Stříbro. Řeka ta, kteráž pod městem
teče, ta až do dnešního dne jmenuje se Miza“. Přepisem a překladem tohoto původního textu
kroniky vznikla řada obdobných verzí, až po tu, kdy při kopání základů byl nalezen balvan
ryzího stříbra.
Tak praví pověst. Jisté je však, že podle prvních historických záznamů se mluví o dolech na
stříbro a osadě při těchto dolech na místě dnešního Stříbra již v roce 1181.
Stříbrský rudní revír je v českých zemích zřejmě nejstarší, historicky doložená těžební
oblast. Vždyť i nejstarší dokumentované zprávy jsou z roku 1183 a 1186 a jsou starší než
zprávy o dolování v Krušných horách a v Sasku. První nejstarší písemná zpráva je v listině
přemyslovského knížete Fridricha (Bedřicha), datované r.1183 a uchovávané dnes v La
Valletě na ostrově Malta v archivu johanitů. Jedná se vlastně o listinné falzum ze 13. století a
kníže Bedřich v ní v roce 1183 potvrzuje, že jeho manželka, Alžběta Uherská daruje
johanitům faru Sv.Marie ve Stříbře. V latinském textu tato pasáž zní : „parochia Ste Mariae ad
argentaria“.
Pojem „Argentaria“ ve volném překladu „Stříbrnice“, budeme-li jej akceptovat
jako název sídliště, byl původně zřejmě používán pro označení kutiště či hornické osady,
které byly v těchto dobách zakládány přímo v dobývacím prostoru vlastního ložiska. Pro
existenci této hornické osady svědčí mimo jiné i velmi staré důlní práce ve skalním podloží
v prostoru dnešního historického městského jádra. Totožnost latinského „Argentaria“
s dnešním Stříbrem potvrzují další písemné dokumenty z 2 poloviny 12. století a z roku 1231
v nichž je město nazýváno „Argentaria super Mzea“. Což lze dnes volně přeložit jako „ Dobré
Stříbro na Mži“.( Švenek ,sborník NM 1972/5)
Další písemné zprávy o hornické činnosti pochází z roku 1362 – 1408 ze stříbrských
městských knih vedených z kompetence městského soudu. V jedné z písemných zpráv
pocházející z druhé městské knihy z roku 1392 se mluví o konkrétním pronájmu hutí
stříbrským měšťanům do držení a užívání. Roku 1454 panovník Ladislav Pohrobek potvrdil
stříbrským všechna privilegia udělená jim jeho předchůdci. Z let 1501 – 1524 se v archivech
dochovalo 8 knih „ Register na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra“
s informacemi o zdejší hornické činnosti.
Z let 1565 – 1696 chybí údaje, město i doly byly
z velké části zničeny a zpustošeny. Obnova opuštěných dolů byla započata až na sklonku 17.
století je ale jisté a doložené, že již v druhé polovině17. století se opět doluje olověná ruda,
rozvíjí se nový způsob těžby pomocí hlubokých šachet a staré způsoby dolování postupně
nahrazují nové. V horních knihách jsou vedeny jmenovité záznamy o propůjčkách na různých
rudních žilách. Obsahy stříbra v rudách jsou však velmi nízké pod 0,1 %. Roku 1717 je
stříbrský rudní revír podřízen slavkovskému hornímu úřadu.
V roce 1801 byl ve Stříbře zřízen
samostatný horní úřad, a v roce 1884 dokonce horní soud pro kraj klatovský a plzeňský.Od
konce 18. století až do roku 1908 nastává v našem rudním revíru století nejrušnější hornické
činnosti a největšího rozmachu i prosperity. Město Stříbro bylo tehdy známé nejen
v odborném báňském tisku a literatuře, ale drželo si i vysokou společenskou prestiž. V 19.
století je žilný komplex Dlouhé žíly nejdelší soustavou rudních žil ve stříbrském revíru těžený
v délce 2600 m , s třemi hlavními důlními díly ( Unterlangenzug, Oberlangenzug a
Frischgluck). Na konci 19. století byly v revíru v činnosti jen 2 těžařstva s roční produkcí
25 000 kg rudy, která ukončila těžbu v roce 1908. Hluboký pokles cen olova v roce 1908 a 1.
světová válka znamenaly úplnou stagnaci báňského provozu ve Stříbře.
Některé malé provozy zahájily těžbu až v roce 1918 a o letech 1924 až 1930 můžeme hovořit jako o posledním
velkorysém pokusu o udržení dolování ve Stříbře před 2. světovou válkou. V roce 1924
těžařstvo Mieser Reichensegen und Frischgluck Bleierzzecher Gewerkschaft vyhloubilo a
elektrifikovalo novou jámu Leo a opatřilo ji mokrou upravnou a správními budovami.
Koncem roku 1930 zde byla v důsledku vysokých finančních nákladů těžba zastavena a důlní
zařízení demontováno. Tím ustala v revíru veškerá hornická činnost.V roce 1938 firma Baťa
předložila projekty k opětovnému zahájení těžby, ke které, už v důsledku vývoje politických
událostí, však nedošlo.
Po druhé světové válce v roce 1948 byly doly opět otevřeny pod správou Středočeských
rudných dolů Příbram a od dubna roku 1950 byl vytvořen závod Rudné doly Stříbro.Dochází
tak k opětovnému rozvoji těžby Pb-Zn rud vymáháním šachet I, II a III na Dlouhé žíle. Do
provozu jsou uvedena i díla : Brokárna, Milíkov, Kšice a těžba barytu u obce Pernarec. V roce
1966 jsou posledně zmíněná díla dána do konzervace a od roku 1969 je postupně snižována
těžba rud na Dlouhé žíle a v Milíkově. V roce 1975 končí těžba v celé revíru. ( Čerpáno z
archivu Městského muzea ve Stříbře)