Minerály a horniny Slovenska :: prepni na celú stránku
|
Zahraničie |
CZ - Stříbro (2. časť)
zdroj:
www.hornickyspolekstribro.cz
pridané: 2.6.2010
HISTORIE KRÁLOVSKÉ PROKOPSKÉ DĚDIČNÉ ŠTOLY
Toto, v revíru nejvýznamnější dílo, neslo během své historie mnoho pojmenování.
K nejstarším patří název Kašparova štola, pak také německý název Prokopi tiefe erbstollen a
nejmladší, po válce udržované přízvisko Brokárna.
První písemná zpráva je zaznamenána v již zmíněné knize „ Register o vydání a příjmech
hor olověných u Stříbra“ a hovoří o tom, že roku 1513 počal Kašpar se svými podílníky razit
hlubokou dědičnou štolu z důvodu odvodnění stávajících i budoucích hornických děl
v prostoru rudní žíly „Bohaté požehnání – Reichen Seegen“ Štola byla tehdy ražena jako
páteř všech hlavních rudných žil v centrálním stříbrském revíru.
Roku 1743 přebírá cca. 2 500 m dlouhé dílo rakouský báňský erár s názvem C.k.Prokopi
Erbstollen. Ve vzdálenosti 340 m od ústí se nacházela hlavní těžní jáma Gőpelschacht, česky
Žentourová šachta. Později byly provedeny kluftové překopy, z nichž první na 570.0 m
zpřístupnil bohaté žíly Johan der Altere, Flachentrümmer, Francisci, Johan der Jüngere,
Gottfriede, Barbora, Unbenannt a Michaelis a druhý na 1050.0 m zpřístupnil a odvodnil revír
Oberlangenzug a jeho jižní pokračování Frisglück.
Po roce 1794, kdy zpřístupněné žíly nad dědičnou štolou revíru Flachentrümmer byly již
téměř vydobyty, bylo těžařstvem rozhodnuto čerpat vodu z obzorů pod dědičnou štolou. Je
doloženo, že již roku 1801 byly čerpána voda a těženy hlubší obzory. Jako zdroj energie bylo
použito vodní kolo umístěné v řece Mži v prostoru u dnešní Branky a soustavou mihadel po
povrchu k šachtě Gőpelschacht, kde byla umístěna čerpadla. Výkon tohoto kola však mnohdy
nestačil na zvládnutí přítoků důlních vod a obzory pod dědičnou štolou byly často zatápěny.
Aby bylo možno trvale těžit hluboké obzory bylo roku 1804 v náhonové komoře,ve
vzdálenosti 60 m od ústí, vybudováno kolo vodotěžního stroje poháněné vodou, přiváděnou
z řeky 150 m dlouhým kanálem s odvodem vody zpět do řeky Mže. Pohyb byl přenášen
pomocí soutyčí 310 m dlouhou strojní chodbou k Žentourové jámě. Tak bylo možno vytěžit i
hluboké obzory do hloubky až 150 m pod úroveň dědičné štoly.
Roku 1863 rakouský báňský erár prodává toto dílo kvůli neshodám s ostatními těžařstvy
třem těžařstvům ( Johan Baptist, Reichen Seegen Gottes, Langenzug – Frischglück) za 16 800
rakouských zlatých.
V roce 1908 se provoz zastavil a obnoven byl až po deseti letech.V roce1930 opět skončil,
tak jako vlastní hornická činnost ve stříbrském rudním revíru.
Firma Baťa sice v roce 1937 projevila zájem o dolování ve Stříbře a získala určitý počet
vyhrazených kutišť. V následujícím roce nechala otevřít a prohlédnout dílo Gőppelschacht.
Obnovení těžby však zabránily politické události podzimu roku 1938.
Znárodnění báňského průmyslu po roce 1945 zahájilo novou etapu dolování ve Stříbře.
V roce 1950 byla vyzmáhána Prokopská štola v délce 1823 m. a tím začalo zatím poslední
oživení slávy této významné stříbrské štoly. Roku 1953 bylo zahájeno zmáhání jámy
Gőppelschacht, která byla přejmenována na Brokárnu. V roce 1955 byla jáma prohloubena na
úroveň 182,3 m. Těžba na tomto díle probíhala až do roku 1966, kdy byl dne 28. února
vytěžen poslední vůz. Od této doby slouží Prokopská štola již jen jako odvodňovací dílo
stávajících důlních jam, které jsou v tzv. mokré konzervaci.