Minerály a horniny Slovenska      :: prepni na celú stránku

CZ - Měděnec (Jizerské hory)
zdroj: http://cs.wikipedia.org
pridané: 6.7.2014

Měděnec (německy Kupferberg) je nejvyšší vrchol Libverdské vrchoviny, součásti Jizerských hor, dosahující výšky 777 m n. m.[2] Nachází se v severní části České republiky, a to nedaleko Nového Města pod Smrkem v okrese Liberec. Vyskytují se zde zelenošedé chlorit-muskovitické svory, na něž se váží ložiska cínové a měděné rudy,[3] která se zde od 16. století také těžila. Od druhé světové války již těžba neprobíhá a v opuštěných štolách zimují netopýři. Vedle nich zde ve starých bučinách žije též holub doupňák či šplhavci. Měděnec je součástí chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. V červnu 1941 došlo v lokalitě k tragické události, kdy do hory narazil německý letoun Heinkel He 111 B letící z francouzského Lille do polského Grojecu. Celá pětičlenná posádka letadla na místě zahynula.

Těžba

Hornina obsahující kasiterit se v dolech v Měděnci těžila od 16. století

Koncem 16. století se v okolí dnešního Nového Města pod Smrkem započalo s důlní těžbou cínu.[7] První zmínka o nich pochází z roku 1576 a během 80. let téhož století sem majitelé zdejšího panství – Redernové – pozvali horníky z oblastí Krušnohorska a Tyrolska.[8] Ti tu otevřeli desítky jam a štol, z nichž většina byla na Měděnci, Rapické hoře a Svinském vrchu.[8] Z cínu se vyrábělo nádobí (mísy či talíře), dále svícny, nočníky, ale také rakve.[9] Do roku 1622, kdy museli Redernové kvůli podpoře protestantů během stavovského povstání panství opustit, bylo otevřeno sedmdesát důlních děl, přičemž do současnosti se podařilo z tohoto počtu přesně lokalizovat a pojmenovat jen asi dvanáct z nich.[8] Sedmnáct štol z původního počtu se nacházelo také v Měděnci.[10] Byly jimi například „Erasmus“, „Oukrop“, „Nadílka štěstí“, „Nebeské vojsko“ či „Petr a Pavel“.[2] Těžba byla sice manuálně náročná, ale zato výnosná a napomáhala rozvoji zdejšího kraje spadající pod frýdlantské panství, a to zvláště za dob vlády šlechtice Melchiora z Redernu.[7] Pro horníky dokonce v roce 1584 založil blízké město nazvané Nové České Město (německy Böhmisch Neustatt), dnes Nové Město pod Smrkem.[11] Pozdější majitelé panství – Gallasové – sice také ještě těžili, avšak výtěžnost dolů výrazně poklesla a výnosy již nikdy nedosáhly původních hodnot.[8] Horníci se tak museli z práce v dolech přeorientovat na práci na pilách a v textilnictví.[12]

Po druhé světové válce byl prováděn rudný průzkum, jehož výsledkem byla v roce 1953 zpráva, která uvádí, že kasiteritu (tedy rudy, z níž se cín získává) je v této lokalitě značné množství, avšak s ohledem na jeho rozptýlení je nevýhodné jej dostupnými prostředky těžit.[8][10]

Dobývání kasiteritu bylo manuálně náročné, neboť bezbarvá hornina tvoří zrna o velikosti 0,02 až 0,8 mm.[8] Dnes není známo, jak tyto zrnka havíři v hornině vůbec rozeznávali.[8] Jednotlivé štoly se za svitu kahanu razily ručně sekáčem pouze za pomoci ohně a vody.[9][8] Skála proto byla obkládána roštím a nahřívána ohněm, aby byla křehčí a bylo ji tak snadné dobýt.[9] Pracovní doba v dolech byla sedm hodin denně, šest dní v týdnu.[8] Za jednu směnu mohl havíř vysekat maximálně půl metrů kamene,[9] přesto některé chodby dosahují délky až jednoho kilometru.[8]

V opuštěných štolách podle pověsti bloudí přízrak zvaný Berggeist (Horní duch).[9][8] Je duchem starého důlního dozorce, který prý na smrtelné posteli umluvil Boha, aby mohl i po smrti hlídat důlní chodby a pomáhat horníkům.[8] Má obvykle podobu havíře majícího zahalený obličej, ale někdy i mnicha nebo pouze myši.[8] Horníky jednak varuje před neštěstím, ale také je upozorňuje na lokality s výskytem bohatých rudných žil.[8] Nesnáší však zbytečný rámus a jeho případné původce trestá i smrtí.[8]

Geologie a geomorfologie

Na Měděnci vystupují zelenošedé chlorit–muskovitické svory, na které se váží ložiska cínové a vzácněji též měděné rudy.[3] Cínové zrudnění se vyskytuje ve fylitických svorech předprvohorního stáří, jež se táhnou v pásu od Nového Města pod Smrkem až k polskému městu Gierczyn.[8] V severním úbočí se nachází též amfibolit a na úpatí severní strany jsou hrubozrnné plástevné biotit–muskovitické ortoruly.[3] V nižších stupních svahů se nachází silně kyselá hnědá půda (dle Morfogenetického klasifikačního systému půd (MKSP) je to tzv. kambizem dystrická).[16]

Z geomorfologického hlediska patří Měděnec do Jizerských hor, tedy Krkonošské oblasti Krkonošsko-jesenické subprovincie náležící do České vysočiny, resp. do jejího geomorfologického podcelku Smrčské hornatiny, v níž je součástí Vysokého jizerského hřbetu, konkrétně Libverdské vrchoviny. Od svahů Smrku je oddělen sedlem u Streitova obrázku dosahujícím nadmořské výšky 693 m n. m.[3]

Reliéf Měděnce se formoval prvohorním variským vrásněním, během něhož došlo k vystoupení krkonošsko-jizerského plutonu.[17] Při následujících saxonských pohybech, vyvolaných alpinským vrásněním probíhajících ve třetihorách, došlo k vyzdvižení vrcholů do současných nadmořských výšek.[17]

Viac: http://cs.wikipedia.org/wiki/M%C4%9Bd%C4%9Bnec_%28Jizersk%C3%A9_hory%29