Minerály a horniny Slovenska      :: prepni na celú stránku

Tání permafrostu dále posílí globální oteplování
zdroj: www.osel.cz
pridané: 9.9.2008

Výsledky nové studie více než zdvojnásobují předchozí odhady množství uhlíku uloženého v permafrostu a naznačují, že emise oxidu uhličitého vzniklé mikrobiálním rozkladem organického uhlíku, který byl dosud bezpečně uložen ve věčně zmrzlé půdě, by mohly dále urychlit globální oteplování.

Podle výsledků nového odhadu by mohlo roztávání permafrostu v severních zeměpisných šířkách značně zvyšovat mikrobiální rozklad uhlíkatých sloučenin v půdě a to by se tak mohlo stát dalším významným zdrojem oxidu uhličitého a následně i rychlejšího oteplování.

Studie od Edwarda A. G. Schuura z University of Florida a mezinárodního týmu spoluautorů více než zdvojnásobila předchozí odhady množství uhlíku uloženého v permafrostu: nové hodnoty jsou srovnatelné s dvojnásobkem celkového množství atmosférického oxidu uhličitého. Autoři učinili závěr, že uvolňování tohoto skleníkového plynu z tajícího permafrostu by se mohlo rovnat zhruba polovině toho, co vychází z celkové změny využití zemědělské půdy během tohoto století.

Schuur se svými spolupracovníky vylepšili dřívější odhady s přihlédnutím ke složitým procesům, při kterých dochází ke směšování půdy z různých hloubek během tání a mrznutí permafrostu, které se v různém stupni objevuje každý rok. Soudí, že během milénií, bylo pohřbeno a zmrazeno přes bilion tun organických sloučenin v ohromných rozlohách světového permafrostu. Nynější relativně rychlé oteplování přináší organický materiál zpátky do koloběhu v globálním ekosystému. Některé účinky tání permafrostu mohou být viděny například na Aljašce a na Sibiři, jako dramatické poklesy terénu nazývané termokarsty.

Schuur a jeho kolegové připouštějí, že existuje mnoho obtíží při odhadování množství emisí oxidu uhličitého z permafrostových oblastí, které samozřejmě už podle rozlohy zadržují mnohem více uhlíku v arktických a boreálních oblastech severní polokoule, než ty na jižní polokouli. Data jsou omezená a emise jsou ovlivňovány množstvím povrchové vody, topografií, požáry, sněhovou pokrývkou a dalšími faktory. Takže tání, jakkoliv je kritickým faktorem, je velmi těžké přesně počítačově modelovat.

Některé trendy spojované s oteplováním v arktických oblastech, jakým je například pronikání některých druhů stromů do tundry, mohou způsobovat větší pohlcování oxidu uhličitého, a tak částečně působit proti efektu vzniklému táním permafrostu. Ale nový odhad Shuurova týmu naznačuje, že tání nakonec pravděpodobně převládne nad známými vyrovnávacími trendy, a bude představovat další příspěvek CO2 vedoucí k urychlení oteplování.

Obrázek: Fotografie typických termokarstových jevů ve věčně zmrzlé krajině. Údolí řeky Noatak na Aljašce (a), les (b) a tundra (c) v Denali National Park na Aljašce. Jezera v nížině severovýchodní Sibiře (d), eroze jezerního břehu (e) a sedání říčních sedimentů na Sibiři. (foto: a) Andrew Balser; b) a c) Larissa Yocum; d) a f) Edward A. G. Schuur; e) Peter Kuhry)