Minerály a horniny Slovenska :: prepni na celú stránku
Zaujímavosti |
Porcelán
zdroj:
www.cs.wikipedia.org
pridané: 2.10.2009
Porcelán (zastarale též porculán) je keramická hmota, vzniklá vypálením hmoty tvořené směsí
kaolinu, ostřiva a taviva. Používá se pro výrobu nádobí, sanitární keramiky, elektrických
izolátorů, dlaždic, v dentální keramice a mnoha dalších předmětů (hlavičky panenek, aj.)
Historie
Tajemství pálení porcelánu první objevili v Číně. Už zhruba od roku 700 př. n. l. se v Číně
pálí tzv. protoporcelán. Jsou to ještě ne zcela bílé, ani transparentní výrobky. Pravý porcelán
se v Číně vyrábí asi až od 7. století n. l. Název kaolín vnikl od názvu kopce Gao-ling, kde
těžili porcelánovou hlínu. Porcelánové zboží s celadonovou glazurou bylo určeno jen pro císaře
a jeho dvůr. Do Evropy se dostal porcelán kolem roku 1290, kdy ho dovezl ze svých cest po Asii
Marco Polo. Název "porcelán" vznikl z italského slova "porcella" – mušle, protože ji hmotou
připomíná a když se kousek odštípne, zůstane po něm ploška připomínající mušli. Od té doby se
Evropa snažila porcelán vyrobit sama.
Po nějaké době, kolem 15. století se sice začal porcelán
z Číny dovážet ve větším množství, ale bylo to stále velmi drahé zboží, které se vyvažovalo
zlatem. Evropské porcelánky zatím nedokázaly vypálit na tak vysoké teploty, jaké porcelán
vyžaduje. Jedna z prvních evropských napodobenin byl tzv. Medičejský porcelán v 15. století v
Itálii. Byla to pórovitá hmota ze směsi bíle se pálících jílů, která nedosahovala takové
pevnosti a už vůbec ne transparentnosti. Byla dekorována kobaltem, kterým se napodobovaly
čínské vzory. Ty se uplatnily i na známé delftské fajánsy z Holandska, které napodobovaly i
tvary čínských nádob. Objevit složení porcelánové hmoty se v Evropě podařilo po více než
desetiletém úsilí až Ehrenfriedu Waltheru von Tschirnhaus a saskému lékárníku Johannu
Friedrichu Böttgerovi (Janu Bedřichu Böttgerovi) r. 1708 v Míšni. Jeho první pokusy připomínaly
spíše tvrdou kameninu.
Střep byl velmi pevný, slinutý, ale měl hnědočervenou barvu. Hmota se lila do kovových tepaných
forem. Poté si všiml bílého prášku, který se používal na pudrování barokních paruk, a tak
objevil naleziště kaolínu. Vyrábělo se na Míšeňském hradě, pracovní postup byl pečlivě střežen,
a tajemství výroby bylo rozděleno mezi několik lidí. Roku 1718 se podařilo některým utéct z
hradu a roku 1719 byla založena porcelánka ve Vídni.
Porcelán v Čechách
První česká porcelánka byla založena roku 1792 ve Slavkově, druhá o 2 roky později v Klášterci
nad Ohří, pak v Březové a Kysiblu roku 1803. Další porcelánky můžeme nalézt v Lokti, Dolní
Chodově, Praze, Dalovicích a dalších městech.
Na konci 18. století se v severozápadních Čechách uskutečnilo několik pokusů s výrobou
porcelánu, protože bylo známo, že se zde nalézají ložiska kvalitního kaolínu. V sousedním
Durynsku vznikala již v průběhu druhé poloviny 18. století řada malých porcelánek. Tyto podniky
inspirovaly podnikatele, kteří chtěli využít surovinové zdroje na Karlovarsku. Nejstarším
podnikem na našem území bylo založení malé manufaktury v obci Háje u Horního Slavkova v roce
1789. Její snahy však byly málo úspěšné, jednak pro nedostatek finančních prostředků, jednak
pro malý počet pracovníků. Úroveň prvních porcelánových výrobků byla zřejmě nízká. Společnost
se rozpadla a výroba zde po čtyřech letech zanikla.
Složení porcelánu
Na výrobu tvrdého porcelánu se používá směs 50 % kaolinu, 25 % křemene (ostřivo) a 25 % živce
(tavivo). Někdy se přidává také křída a mramor. Měkký porcelán má menší podíl kaolinu. Porcelán
se vyrábí z kaolínu, což je zvětralá živcová hornina. Je to čistá a kvalitní surovina, která se
vyznačuje maximální pevností, transparentností a bělostí a pálí se při teplotách nad 1300 °C.
Redukční prostředí, to znamená s omezeným přístupem vzduchu, zajistí jeho bělost, a zabrání
nežádoucímu zabarvení způsobeného železitými nečistotami.
Hustota porcelánu je (dle druhu) 2400 – 2600 kg/m3
Výroba
Výroba v německé porcelánce v 60. letech 20. století.
Směs kaolinu, křemene a živce se tře a proplachuje, potom je v lisu zbavována vody a sušena.
Porcelánové výrobky se poté glazují a vypalují.
Kaolín
cs.wikipedia.org