Minerály a horniny Slovenska      :: prepni na celú stránku

Nové nejstarší fosilie ze západní Austrálie?
zdroj: http://osel.cz
pridané: 12.9.2011

3,4 miliardy let starý pískovec ze Strelley Pool v oblasti Pilbara snad obsahuje nejstarší známé fosilie. Jsou to mikroorganismy se sírovým metabolismem nebo jenom šmouhy v kameni? Není to tak dávno, co jsme se slzou v oku pohřbívali populární fosilie z Apex Chert v západní Austrálii, které po desetiletích hvězdné slávy nejstarších fosilií světa nakonec asi definitivně skončily jako obyčejná zrnka hematitu. Po jejich odchodu z učebnic zůstala nepříjemná díra v představách, jak vlastně vypadal dávný život.

Jenže věda, to je opravdu veliké a nekonečné dobrodružství. Uplynul sotva půlrok a už tu s publikací v Nature Geoscience máme nové kandidáty do učebnic, na post nejstaršího fosilního nálezu života na této planetě. Už takhle řečeno to zní velmi zajímavě, ale skutečnost je skoro k neuvěření. Novou lokalitou nejstarších fosilií světa je totiž důvěrně známé místo Strelley Pool, kde se mimo jiné našly pozůstatky údajných stromatolitů z doby před zhruba 3,4 miliardami let. Což o to, odborníci už delší dobu považují formaci Strelley Pool za jednu z nejvýznamnějších lokalit na světě pro studium počátků pozemského života, pikantní ale je, že Strelley Pool leží v oblasti Pilbara, shodou okolností v těsné blízkosti Apex Chert, jen něco přes 30 kilometrů od místa nálezu nedávno zavržených fosilií. Kouzelná krajina vyprahlého červeného kamení ukrývá tajemné věci. Ještě pikantnější je, že se na publikaci fosilií ze Strelley Pool, jako člen týmu Davida Waceyho z University of Western Australia, významně podílel jistý Martin Brasier z Oxfordu, známý bojovník proti fosiliím z Apex Chert i proti biologickému původu stromatolitů ze Strelley Pool. Zdá se, že jsme uprostřed líté rvačky o autorství objevu nejstarších pozůstatků života, což je samozřejmě zcela pochopitelné. Všechny prostředky jsou dovoleny, vítěze čekají ovace a nehynoucí sláva, nejen na akademické půdě.

Nové rekordní fosilie dnes spočívají mezi zrnky křemene v pískovci spodních vrstev formace Strelley Pool, který zřejmě kdysi býval pobřežím pradávného oceánu. Pokud se nepleteme, tak je to vlastně také nejstarší známá mořská pláž. Tehdejší svět by nám asi nepřipadal moc známý ani přívětivý. Byl divoký, pošmourný a horký. Voda v oceánech mohla mít kolem 50 stupňů Celsia a bouřlivě proudila kolem malých ostrůvků pevniny, které pro nás skoro nepředstavitelným způsobem drásaly mamutí přílivy a odlivy, proti nimž jsou ty dnešní k smíchu. V atmosféře nejspíš nebyl žádný kyslík, jeho doba měla teprve přijít. Badatelé při výzkumu použili transmisní elektronovou mikroskopii s vysokým rozlišením, detailní geochemické analýzy a Ramanovu spektroskopii. Vzhledem k poloze vrstvy s mikrofosiliemi ve formaci Strelley Pool je prý možné je datovat do období paleoarchaika, před 3,4 miliardami let, a to s přesností na několik desítek milionů let.

Proč si Wacey a spol. myslí, že by právě v tomhle případě mělo jít o mikroorganismy a ne o nějaké nebiologické cucky, jako v případě Apex Chert a mnohých dalších? Jsou prý slušně zachovalé ve tvarech, zřetelně připomínajících buňky, a také v podobné velikosti jako buňky. Objevitelé také v pradávné hornině vypozorovali souvislosti, nasvědčující biologickému chování těchto fosilií. Údajné buňky jsou nahloučené ve skupinách či řetízcích, vyskytují se jen v místech, která tehdy mohla být pro ně vhodná a podle všeho jsou přisedlé na povrchu zrnek písku. Co je ale podle Waceyho a jeho kolegů nejpodstatnější, ve prospěch biologického původu fosilií ze Strelley Pool svědčí i chemie. Mají uhlíkaté stěny, navíc obohacené dusíkem a zároveň je doprovázejí mikrokrystaly pyritu, které by mohly být odpadem jejich metabolismu, pokud by byl založený na síře, jak se autoři domnívají.

Mikrofosilie ze Strelley Pool nejsou tak sexy, jako sinicím podobné žoužele z Apex Chert, takže se v učebnicích nebudou tak hezky vyjímat. Upřímně řečeno, na první pohled nejsou dvakrát přesvědčivé a jistě budou čelit posměchu z mnoha stran. Na druhou stranu je ale rozhodně úžasné, že opět vstoupila do hry možnost velmi časně vzniklého života na Zemi, jen pár set milionů let po zdrcujícím Pozdním těžkém bombardování naší planety záplavou kosmických balvanů všech velikostí. Že by život opravdu vznikal snadno? Zároveň je vidět, že kolem prestižního objevování vzniku pozemského života stále panují divoké kontroverze. Problematické jsou staré fosilie i horniny z pradávných dob a je opravdu těžké se shodnout na jejich interpretaci. Jak asi chceme hledat stopy života na Marsu a jinde v blízkém okolí, když ani pořádně nevíme, co byl život v geologických vrstvách doma na Zemi?

Prameny: University of Oxford Media 22.8. 2011. Nature Geoscience online 21.8. 1973.

Autor: Stanislav Mihulka

Celý článok: http://osel.cz/index.php?clanek=5871