Minerály a horniny Slovenska      :: prepni na celú stránku

Vody Vostoku na dosah
zdroj: http://osel.cz
pridané: 11.2.2012

Již po skončení vrtných prací v závěru minulého antarktického léta se zrodila naděje, že se ruským výzkumníkům a technikům podaří v průběhu letošní sezony provrtat se 4kilometrovou vrstvou ledu až k hladině největšího subglaciálního jezera. Očekávání se prý stalo skutečností.

Před rokem, v lednu 2011, jsme v článku K tajemství největšího subglaciálního jezera zbývají desítky metrů přinesli podrobnosti o obrovském jezeře Vostok, které se v délce 250 km a šířce 50 km rozlévá pod 4kilometrovou vrstvou ledovce, na němž od roku 1957 stojí ruská výzkumná stanice stejného jména. Podezření, že rovná ledovcová pláň, po níž se polární výzkumníci pohybují, pokrývá hladinu velkého jezera, se zrodilo v hlavě tehdy mladého geografa Andreje Petroviče Kapici (zemřel před půl rokem). Tuto teorii se mu ale nepodařilo seizmickým měřením prokázat. Až později se jezero objevilo ve výsledcích leteckého radarového profilování uskutečněného v roce 1974 britskými vědci a později, v roku 1991, i na snímcích z evropské radiometrické družice ERS-1.

Začátkem 70. let se v okolí stanice začalo s vrtáním ledovcových jader určených pro výzkum klimatu. Jeden z vrtů (G5) se pak postupně, s různými přestávkami prohluboval s cílem proniknout přes tlustý ledový krunýř. Koncem minulé sezóny, kdy 6. února 2011 ruští průzkumníci své nejdrsnější pozemské pracoviště opouštěli, vrt sahal do hloubky 3 720 metrů. Někam těsně nad předpokládanou hladinu.

Končí další krátké mrazivé antarktické léto a noční teploty klesají pod mínus 40 °C. Ruský tým, který to letošní vrtání zahájil 2. ledna, již stanici opustil. I když všichni pracovali na plné obrátky, v 4kilometrové hloubce vrtné práce pokračovaly pomalu, každý den se hlavice posunula v průměru o 1,75 metru. 12. ledna vyměnili velký jádrový vrták za mnohem menší, který si posledních několik metrů ledem prorážel pomocí tepla. Hlavním důvodem byly oprávněné obavy z kontaminace vody jezera. 5. února, v závěru letošní etapy, se prý podařilo dosáhnout kýžený cíl – provrtat se celým ledovcem a skončit někde velmi těsně nad hladinou.

Jezero Vostok je unikátní i proto, že jeho vody nejsou s vnějším světem v přímém kontaktu po dobu několika milionů let (odhady se pohybují v širokém rozmezí od 3 do 25 milionů let). Tím, že se ledovcová pokrývka stále posouvá, mění se, a tedy sama tak dlouhému období neodpovídá, nýbrž představuje zkompaktněný a rekrystalizovaný sníh starý necelého půl milionu let. Pro paleoklimatické rekonstrukce je vhodných vrchních 3 500 metrů reprezentujících uplynulých 420 000 let. Zbylých asi 500 metrů je deformovaných a prostoupených zmrzlou vodou jezera, a to záznam narušuje.

Obývají toto, před vnějšími vlivy izolované jezero nějaké mikroorganizmy? Jestli ano, z jakého období pocházejí? Jsou potomky těch prapůvodních, nebo se svezly s nadložním ledovcem? Vzrušující otázky. Na odpovědi si ale budeme muset počkat trochu déle. Antarktida si svá tajemství střeží krutou zimou. Další fáze výzkumu spojená s odběrem vzorků jezerní vody, která v otvoru na konci vrtu namrzne v průběhu zimy, by měla začít letos v prosinci, tedy v následujícím antarktickém létě. Za těch nejpřísnějších opatření na ochranu tohoto unikátního prostředí.

Zdroj: Gazeta, BBC

Autor: Dagmar Gregorová

Obr: M. Studinger a R. E. Bell z Lamont-Doherty Earth Observatory vytvořili hezký poster, který názorně zobrazuje řez jezerem Vostok v místě vrtu. Ve velkém rozlišení lze na snímcích v kruzích rozeznat mikroorganismy, které ukrývaly spodní vrstvy ledovce a porozumět vzniku jezera, jež se vytvořilo na aktivním geologickém zlomu.

Viac: http://osel.cz/index.php?clanek=6117