Minerály a horniny Slovenska      :: prepni na celú stránku

Zbieranie minerálov

Špania Dolina - výprava za celestínmi
zdroj:
http://www.mineral.cz/kz, Pavel Škácha, Ondra Stískal, Jakub Plášil (Kamenický zpravodaj, CZ)
pridané:
29.4.2005

Vlakem jsme dojeli až do Banské Bystrice. Odtamtud jsme se chvíli pokoušeli o teleportaci do Španie Doliny, což se po delší chvíli podařilo. Jediný problém byl ale v tom, že nás bus vyhodil asi 5 km od Špaňky pod velký kopec. Křemen se chvíli pokoušel nalézt vhodný zdroj jídla, ale bezúspěšně. Po malém extenpore, kdy se osazenstvo mylo v potoce a bylo štípáno komáry jsme se vydali na cestu. Jo to byly časy, když do Špaňky jezdil autobus každou půlhodinu. Již za tmy jsme stoupali a přibližně půl hodiny před cílem se začalo blýskat na horší časy. Situace byla zhodnocena za poměrně vážnou, když v tom zázrak. Okolo jedoucí auto zastavilo a ačkoliv se jeho stav dal konstatovat za zaplněný ( 1x řidič, 1x hezká a milá kiki, X x zavazadla) tak nás naložilo a vyhodilo na náměstí. Po cestě jsme se dozvěděli spoustu zajímavých a užitečných věcí: 1.kiki s námi jela v autobuse, 2. nevšimla si nás (my jí taky ne), 3. má krámek s potravinami na náměstí (viz foto).

Na náměstí jsme se poměrně brzy dali do hajan (populární altánek často obývaný mineralogy). Noc byla poměrně klidná s omezeným množstvím přeháněk. Ráno nás však asi v 5. hodin vzbudil příšerný kravál jak se místňáci snažili něco dělat s kanalizací, či s čím. V 10 hodin jsme se vyhrabali a nakoupili. (Nutno podotknout, že nákupy a následná konzumace čerstvých a voňavých pagáčiků, koblih, bryndzy a zakysanky pro nás byly obrovskou rozkoší.) Pak se vyrazilo nejprve k areálu šachty Ludovít. Velmi pěkné zbytky budovy na vodní kolo a ostatních. Jako zajímavý způsob zajištění šachty jsme uznali volně odsunutelné plechové krytí (šachta se nachází asi 10 kroků od místního oblíbeného fotbalového hřiště) Na haldě jsme se začali hrabat o chvíli později.

Velké bloky anhydritu jsme sice pečlivě rozbíjeli, ale k našemu zklamání z nich nevypadlo nic, co by alespoň zdánlivě připomínalo celestin, snad příště. Neměli jsme co dělat a tak jsme začali hrát basestone (Baseball s kameny - nadhazovač, catcher, pálkař normálně, mety rozmístěny po příkré haldě. Vzhledem k nedostatku polařů se hráč běžící po odpalu po metách autoval přesně mířeným kamenem.)

Jelikož hrátky skončily několika mrtvými a zraněnými, byla hra záhy ukončena. Odebrali jsme se ke spánku dolů do altánu. Cestou jsme si všimli u jedné chalupy bedničky od pomerančů s nápisem "Sistem" - "A hele, tady někdo sbírá systém ?!?, podotkli jsme.

Následující den bylo natolik velké horko, že se na haldě nedalo kopat, ač jsme chtěli. Byl tedy stanoven plán prolézt všechny štoly v blízkém okolí. Začali jsme s malou štolkou raženou v haldě, kterou jsme používali jako úschovnu zavazadel. Jelikož měl Pavel spálená záda a nikdo jiný do toho nešel byla akce ukončena. Rozhodli jsme se projít překopem do Piesků a pokračovat v průzkumu tam. Oblečeni ve fárákách a s lampami v rukou (tedy 100% konspirace) jsme se vydali přes vesnici a babek okopávajících cibuli na zahrádkách jsme se ptali na cestu k překopu. Místní nám sice sdělili, že sa tu fárat nedá, ale Ondra tuto výzvu ignoroval s prohlášením, že toto už jsme jednou slyšeli. Překop jsme tedy našli, ale spojený s přítomností aut firmy ZAMGEO. Nedali jsme se zastrašit a jelikož jsme na druhé straně viděli světélko proubli jsme to. Překop je více než 1,5km dlouhý, koleje jsou již místy vytrhané a brzy bude sloužit coby zdroj pitné vody.

Na druhé straně bylo hezky, ale pořád moc teplo. Po krátkém průzkumu na haldách jsme šli do chládku (nikoliv do vězení, ale do Piesocké štoly). Bylo tam však trochu moc vody - gumáky měl jenom Pavel.  Ten tedy zkonstruoval pečlivě stavěnou opičí dráhu a tak mohli všichni přejít suchou nohou. Štola je móóóc dlouhá a údajně vede do Špaňky. Tak daleko jsme však nedošli - soustředili jsme se na několik rozrážek do vzdálenosti 1 km od vchodu. Tam jsme našli jen nějaké zelené secondary. Otočili jsme to tedy zpět a po vyfocení několika efektních plísní a modrozelených sraček jsme došli až téměř k východu. Tam jsme se chvilku věnovali jezdícímu vozíčku (viz foto), ale po chvíli bylo zpozorováno podezřelé světlo, které se po pavlových signálech začalo dokonce přibližovat. Jednalo se o skupinku 4 místních kluků s jednou baterkou, která stejně u východu přestala svítit. Na pavlovu otázku, zda jsou na kamenech odvětili, že na prechádzke. Zajímavé. U východu byla překonána jazyková i jiná bariéra (zvláště kvůli baterce) a s naší pomocí jsme prošli překopem zpět. Pracovníci ZAMGEO se začali natahovat po pavlově karbidce (prý abychom si nespálili prsty), ale i této nástraze jsme unikli.

S kluky jsme se rozloučili a ve smíru jsme se rozešli (byl tu sice nápad, abychom z nich vymlátili naše slovenské zlato, ale bylo od toho upuštěno). Došli jsme zpět na Ludovíka a začali kopat. Našli jsme nějaké zelené a modré kameny a tak se vše zvrhlo v pořádnou kopačku. Nalezeny byly například pěkné jehličkovité heddenbergity. Taky pár celestinků. K odpolednímu začalo počasí vypadat podezřele deštivě a tak každý zahodil motyku, schoval si bágl do štolky a běžel na Klopačku do hospody. Objednali jsme si klasické slovenské halušky a akorát to začalo. Slejvák, že nebylo vidět na dva metry. Nad Tatrou sa blýskalo, až to vyhodilo elektriku včetně vysílače na mobily. V jizbě zavládla hluboká tma, a tak servírky roznášely ke stolům svíčky, no prostě romantika. Pěkně jsme se nadlábli (ovšem za nepřetržitého koukání po servírkách - Jakubovi během toho nespadla jen čelist, ale i lžíce). Navečer jsme vylezli nahoru do štolky pro spacáky. Noc jsme ztrávili opět v altánku.

Ráno čekáme, až slečna otevře obchůdek, abychom vydatně posnídali, jenže prd. "No jo, vono je Cyrila a Metoděje !" kohosi napadlo. A tak jsme celý den sušili hubu. Zato blankytně modrých celestinů, které se tu našly naposledy před 30 lety pořád přibývalo a přibývalo a díry se zvětšovaly, až Pavel vytáhl větší kus žíloviny, rozklepl ho, a začal strašně řvát a běhat po haldě dokolečka houmrany. "Co mu je?" podivil se Jakub. "Ukaž, dej to sem!" "Ha, UUÁÁÁáááááááááááááá!!!!!!!!!" - celý scénář pak ještě opakoval Ondra. Jednalo se o vcelku nechutný blankytně modrý 1cm celestin narostlý v dutině na bílé krystalky dolomitu, a ještě tam byly okolo asi tři menší.

Večer hurá do krčmy (zde jsme během našeho pobytu úplně vyžrali zásoby ruské zmrzliny), zlatý moj, a pak do altánu. Další den už to nebylo ono, a tak jsme se stáhli do krčmy, kde nám Hansův slovenský kolega kreslil mapu Kremnice na tácek pod pivo. "Moment, já seženu něco většího!" prohlásil Křemen a odebral se za slečnou do obchůdku. "Mo my bysme potřebovali nějakej velkej kus papíru na mapu..." "Mm, no ale já nič nemám - leda, počkaj -" "Moc díky!!!" A tak Křemen přitáhl balicí papír od koblih, na kterém se rychle začaly objevovat štoly a komíny a dobývky s oxidem uhličitým a antimonity a pak už jel autobus. Špaňka byla prostě super.

http://www.mineral.cz/kz, Pavel Škácha, Ondra Stískal, Jakub Plášil (Kamenický zpravodaj, CZ)