Minerály a horniny Slovenska      :: prepni na celú stránku

Technika českých a slovenských baní v priebehu dejín - Počátky hlubinné těžby ve 13. a 14. století
zdroj: www.hornictvi.info
pridané: 3.5.2006

Počátky hlubinné těžby ve 13. a 14. století

Na sklonku 12. a zejména ve 13. století dochází v našich zemích k rozsáhlé sociální přeměně. V souvislosti s kolonizací dosud neosídlených území a se zintenzivněním směny statků a zboží připadla hornictví jedna z hlavních úloh: zajistit zásobu drahých kovů na ražbu mincí a urychlit tak přechod od tzv. naturálního hospodářství k peněžnímu.

Zprvu se báňská činnost rozšířila v tradičních oblastech, především rýžováním v povodí zlatonosných potoků v jižních a středních Cechách, v Krkonoších, Jeseníkách, v Nízkých Tatrách, v Kremnicko-štiavnickém rudohoří i v Karpatech. Záhy však došlo i ke skutečné hlubinné těžbě zlata, od 13. století zvláště v Jílovém, v Kníně, Krásně Hoře, ve Zlatých Horách, na Slovensku v dnešní Partyzánské Lupči, Kremnici ij.

Po rychlém vyčerpání většiny zlatorudných ložisek se náhradním zdrojem staly stříbrné rudy, v předchozí etapě těžené nejspíše jen výjimečně. Od přelomu 12. a 13. století se stříbru stalo po celý středověk symbolem bohatství českého státu. Historický význam nabyla především ložiska Českomoravské vysočiny, na Jihlavsku dobývaná zhruba od r. 1234 a nedlouho poté i na Havlíčkobrodsku. Krátký rozkvět Jihlavy vyjádřený i prvním evropským báňským řádem z r. 1249 zastínila mohutná důlní činnost v Kutné Hoře. V údobí let 1290-1350 bylo jen odtud získáno 1,2 miliónu kg stříbra. Kromě menších ložisek ve středních a jižních Čechách byly tehdy zahájeny důlní práce v Krkonoších a v Jeseníkách. Na Slovensku počátky dolování stříbrných rud v okolí B. Štiavnice byly prokázány již k r. 1156 a od 12. a 13. století i na řadě dalších míst, z nichž později vyrostlo sedm slavných báňských měst západního Slovenska (Kremnica, B. Štiavnice B. Bystrica. Nová Baňa, Pukanec, Lubietová a Banská Belá). Báňská činnost zintensivněla i na ložiskách s užitkovými kovy. Především to byly cínovcové rudy, ad 13. století těžené u Krupky a od 14. století v okolí Horního Slavkova a Krásna. Od poloviny 13 století se rozšířilo i dobývání měděných rud, zejména v blízkosti B Bystrice.

Zvýšil se i zájem o železo: hlavní surovinovou základnou se od 14. století staly Brdy, z dalších oblastí zejména Jeseníky a na Slovensku Spišskogemerské rudohoří.

Z technického hlediska lze 13. a 14. století charakterizovat v českém a slovenském hornictví jako údobí přechodu ke hlubinnému dolování. Ložiska byla z povrchu otevírána šachtami vedenými zpravidla po jejich úklonu. Rudní žíly byly v hloubce sledovány směrnými chodbicemi a do hloubky slepými šachticemi. Kromě nich byly zrudněné partie ve vhodných místech zpřístupňovány i štolami, které sloužily jako sledná i odvodňovací díla. Podrobná ustanovení o dědičných štolách nacházíme kromě jihlavského a německo-brodského řádu zejména v tzv. Ius regale montanorum vydaném r. 1300. V tomto královském řádu je kromě dispozic o jímání vod a jejich zadržování i řada dalších závažných technických ustanovení. Důlní díla zpočátku nedosahovala mimořádných hloubek; šachtice docilovaly kolem 40-50 m.

Proto se ve směru ložiska zakládala řada šachet vedle sebe, které byly spojovány prorážkami; ložiska byla sledována i nadlomy. Překopy ražené v jalové hornině byly zavedeny nejspíše až během 14. století.

K ražení důlních děl se užívalo převážně kladívek a mlátků, s pomocí tzv. sázení ohně, při kterém se hornina zahříváním snáze uvolňovala. Ložiska se zpravidla nevyřizovala, tehdy se všechny zrudněné partie zastižené slednými pracemi. Jedinou dobývací metodou bylo rubání na zával při dobývání mocnějších ložisek s ponecháním celin tzv. berg-festů. Doprava rudy se dála dřevěnymi necičkami, záhy se však v českých dolech‚ začala užívat kolečka korbičná, na Slovensku se ve 13. a 14 století používala korýtka a malé trakaře. Ve 14. století se stavěly i první důlní stroje jednoduchých konstrukcí. Kromě ručních vrátků na zdvihání rudy a vody v měších (volských kužích), byla kolem r. 1300 zaváděna i vodní kola, užívaná ve větších dolech snad k pohonu vrátků či stoup. Důlní technika byla tehdy ještě v samých začátcích. Nicméně během 13. a 14 století byla zjištěna a zpřístupněna většina rudních ložisek.

hornictvi.info