Minerály a horniny Slovenska      :: prepni na celú stránku

Technika českých a slovenských baní v priebehu dejín - Počátek strojního věku v 16. století
zdroj: www.hornictvi.info
pridané: 21.5.2006

Počátek strojního věku v 16. století

Od přelomu 15. a 16 století zrychlující se růst obyvatelstva, rozvoj obchodních styků a kovořemesel vyžadoval stále větší množství mincovních i užitkových kovů a kladl tak zvýšený nárok na hornickou činnost. Tradiční důlní revíry byly však již většinou vytěženy, jiné, např. kutnohorský, zápasily s potížemi hlubinné těžby a metalurgie kyzů. Aby byla uspokojena zvýšená potřeba, bylo třeba zjistit dosud netěžená ložiska.

A tak od počátku 16. století začíná aktivní prospektorská činnost v nedotčených terénech. R. 1516 byly objeveny první stříbrné žíly v Krušných horách, zprvu v Jáchymově, krátce poté i na dalších místech, v jižních Čechách zejména v Rudolfově fl. Na Slovensku zesílila báňská činnost na řadě ložisek v Kremnicko-štiavnickém rudohoří a ve Slovenském rudohoří. Hlavními reprezentanty se staly Jáchymov, kde během 16. století byl docílen výtěžek téměř 350 000 kg stříbra, a B. Štiavnica s výnosem jen o málo nižším. Význam důlních prací přesvědčivě naznačuje nejen skutečnost, že jen v první polovině 16. století bylo v Krušných horách založeno 11 nových horních měst a desítky hornických osad, ale i ražba jáchymovského tolaru, který se stal vzorem i pro zahraniční mince.

Vysoké výnosy z českých i slovenských dolů nebyly jen důkazem podnikatelské aktivity. K jejich dosažení nemálo přispěly i nové pracovní metody, zejména však užití prvních skutečných důlních strojů. Umožnil to především zvýšený zájem o přírodní vědy, zvláště mechaniku. Ve střední Evropě se ohlásil řadou nových technických zařízení umožňujících důlní práce ve větších hloubkách. Nemenší význam měla i popularita alchymie, jejíž zásluhou byla objevena řada metalurgických procesů.

Změnila se i tradiční praxe. Proti starším zvyklostem sledování ložiska převážně úklonnými šachtami byl zesílen důraz na svislé jámy. Plně uplatnění došly zejména v horských terénech i štolní práce pro sledné i odvodňovací účely. Některé z nich, např. jáchymovská štola Barbora, docílila již před koncem 16. století mimořádné délky 11,5 km. Štoly 4-5 km dlouhé nebyly výjimkou a počtem značně převyšovaly obdobná díla v Sasku, Harzu i v alpských zemích. Jejich využitím bylo možné ložiska odvodnit do značných hloubek.

Např. v Jáchymově byla již v druhé polovině 16. století docílena kolmá hloubka 400 m, v Abertamech kulem 300 m, v Horním Slavkově téměř 200 m atd. Zasazení modernějších technických zařízení usnadnilo především zavedení svislých těžných i vodotěžných jam. Ze starších strojů se sice ještě dlouho udržel dvoulanový žentour, konstrukčně zlepšený pro dopravu rudniny či vody oběma směry z hloubek až kolem 200 m. Vedle něj se však již začal uplatňovat výkonnější velký vrátek na pohon vratným vodním kolem o průměru až 12 m. V horizontální dopravě se prosadily důlní vozíky s vodicím kolíkem zasazeným v drážce fošny na počvě důlní chodby. Nové konstrukce strojů se projevily zejména při čerpacích pracích podle tehdejší zásady, že voda musí být zdvihána vodou. Netradiční prvek znamenala již četková čerpadla s vodními koly o průměrech 6-14 m: jejich sací rourou procházela nekonečná smyčka řetězu s koženými váčky s funkcí pístu; čerpala z hloubky kolem 70 m. V Krušných horách se uplatnila od r. 1521, záhy se rozšířila po celé Evropě a udržela až do 18. století. Od poloviny 16. století je však začaly nahrazovat výkonnější pístové pumpy různého typu, na ruční, vodní a místy i větrný pohon. Z nich se zvláště v horských terénech zaváděla tzv. mihadla, s přenosnými táhly až do délky 1 km od vodního kola a obsluhou série čerpacích souprav nad sebou umístěných. Poprvé byla postavena v Jáchymově r. 1551 a docilovala výkon 150-200 hl/hod. při čerpané hloubce kolem 200 m. Toto čerpadlo se rychle rozšířilo, zejména do saských, harzkých a slovenských revírů, kde zůstalo v užívání až do 18. století. Vodní síla byla od počátku 16. století využita i v úpravenství, k pohonu rudních stoup i při separačních pracích.

Některá z těchto nových zařízení se ukázala jako nosná pro další vývoj konstrukcí důlních strojů. A tak toto údobí tzv. krušnohorské techniky řadíme k počátkům důlní mechanizace. Její význam oslavili i přední báňští spisovatelé 16. a 17. století jako G. Agricola, J. Mathesius, L. Ercker, G. E. Lóhneyssen ad. Nová důlní technika však neměla ještě dosti sil, aby zastavila úpadek dolování v našich zemích, způsobený nepříznivou ekonomickou i společenskou situací na sklonku 16. století.

hornictvi.info