Minerály a horniny Slovenska      :: prepni na celú stránku

Technika českých a slovenských baní v priebehu dejín - Parní stroj v hornictví 19. století
zdroj: www.hornictvi.info
pridané: 17.6.2006

Parní stroj v hornictví 19. století

Po staletí byla hlavním pohonným zdrojem voda. Na přelomu 18. a 19. století se konečné objevuje první skutečny motor - parní stroj, jehož užití v tovární výrobě a v dopravě dalo vzniknout tzv. průmyslové revoluci. V hornictví českých zemí a Slovensku došlo k jeho aplikaci značně opožděně. Jestliže v anglických uhelných a cínových dolech bylo již od 60. let 18. století v provozu první parní stroj u nás byl postaven teprve r. 1813 na uhelné šachtě v Otvicích na Chomutovsku. Převážná část jeho součástek byla vyrobena kovářskou prací nebo ze dřeva a obecné zavedení ještě nezískal. Pokusy s parním strojem na pražské polytechnice podnikané J. Božkem u J. Brunnichem kolem r. 1815 měly jen omezený cíl - zkonstruovat jízdy schopný parovůz. Ještě r. 1829 bylo v celé západní části rakouské monarchie v provozu pouze 18 parních strojů.

Teprve po seznání jeho všeužitečnosti v průmyslu, kde se začal uplatňovat v průběhu první poloviny 19. století, vznikaly snahy nahradit jím především stará dální čerpadla a těžní zařízení poháněná vodními koly. V českém hornictví nacházíme parní stroje v činnosti již od počátku 30. let a zejména během 40. let 19. století. Nejprve byly instalovány na uhelných dolech, zejména v Ostravě, z rudných revírů byl prvním příbramský. První stroj pro těžní účely tu sice byl usazen na březohorské jámě Marie až r. 1846, ale o tři léta později byl použit pro stoupací stroj. Parní stroje se zprvu uplatňovaly především při vertikální dopravě. I zde příbramský revír získal primát v Rakousku, neboť první těžní klec s parním pohonem na jámě Prokop pro hloubku 500 m byla tu vybudována r. 1858. Odtud se její užití rozšířilo i do ostatních revírů. Soucasně od 50. let 19. století se datují i pokusy využít pro těžbu i čerpání parní lokomobily.

Parní stroje měly na počátku druhé poloviny 19. století ještě řadu technických závad a pro jejich konstrukce byly předmětem stálé pozornosti báňských techniků. Nejvíce teoretického zájmu jim bylo věnováno na báňské akademii v Příbrami téměř od jejího založení r. 1849 zejmena, však od 60 let minulého století. Byl to především profesor

Josef Hrabák ve své době nejlepší znalce báňskeho a hutního strojnictví, který úspěšně řešil především problém kondenzace páry a mimo řadu dalších zlepšení studoval i možnosti využití parních strojů při větrání dolů a při dmýchání v hutních provozech. Hlavní uplatnění našly parní stroje při čerpacích pracích. První dvoutáhlové parní vodotěžné stroje byly montovány na našich rudných dolech až na počátku 60. let 19. století. O setrvačnosti vývoje v báňské technice však svědčí okolnost, že v Příbrami, v místě prvního uplatnění parních strojů.

V našem hornictví, byly v 19. století načas ještě instalovány vodosloupcové pumpy, nejspíše pro levnější provoz a uspokojivý výkon. Např. vodosloupcový stroj na jámě Vojtěch z r. 1862 o výkonu kolem 40-50 HP zůstal v činnosti až do r. 1894/5. Parní stroj se však po řadě zlepšení rychle prosazoval. Novinkou byly zhruba od 60. let 19. století zaváděné úsporné kotle parních strojů o přetlaku do 8 atm. a v 70. a 80. letech pokusné zaváděná bezmotorová kondenzace. R. 1898/99 byla v Příbrami poprvé užita kondenzace pro těžní stroje se zpětným chlazením kondenzátu. Během druhé poloviny 19. století se parní stroje staly univerzálním strojem v hornictví. Především byly využity pří větrání, zvláště v uhelných dolech ostravsko-karvinského revíru. Zde se již v 50. letech minulého století zkoušely parní ventilátory různých typů, zprvu jako pomocná zařízení vedle samostatných větracích šachet.

Na přelomu 80. a 90. let však převládly jako jediné účinné větrací zařízení. Parní stroje použité pro pohon kompresorů umožnily jíž ud 70. let minulého století zahájit strojní dobývání vrtacími kladivy a později sbíječkami na stlačený vzduch a přivodily tak revoluci v dosud tradiční rudní dobývací praxi. Do konce 19. století byly parní stroje stále zlepšovány a zvyšován jejich výkon maximálním využitím tlaku a účelnou úpravou rozvodu páry i využitím její kondenzace a vyfukových lar. Bylo docíleno tlaku 10-15 atm. a přehřátí páry až na 350 stupňů. Tyto užitečné motory sehrály mimořádnou úlohu v našem evropském hornictví, kletá ještě nebyla plně doceněna. O jejich významu svědčí okolnost, že na počátku 80. let bylo jen v příbramském revíru v provozu 86 parních strojů. Dva z nich ještě stále pracují - parní stroj z r. 1889 na dole Vojtěch a další z r. 1913 na dole Anna. Právem již dnes patří mezi státem chráněné technické památky.

hornictvi.info