Minerály a horniny Slovenska      :: prepni na celú stránku

Technika českých a slovenských baní v priebehu dejín - Technické změny v našem hornictví koncem 19. a počátkem 20. století
zdroj: www.hornictvi.info
pridané: 3.7.2006

Technické změny v našem hornictví koncem 19. a počátkem 20. století

Zrychlená industrializace tradičních a vznik nových výrobních odvětví v posledních desetiletích 19. století kladl stále rostoucí nároky především na uhelnou produkci. Stačí si připomenout, že jen v letech 1832-84 bylo v Rakousku-Uhersku registrováno 34 570 nových patentů a výkon parních strojů v průmyslu ze 31 705 HP do r. 1880 se zvýšil na 123 387 HP. Do poloviny 70. let 19. století byly dokončeny i všechny hlavní železniční trati a podstatně zesílena i říční doprava po hlavních tocích. Stoupající spotřeba surovin, zejména paliva, kterou nezastavila ani dočasná krize z nadvýroby v r. 1873, si nutně vyžádala další konvenující změny v hornictví, aby dostálo odbytovým závazkům. Především se do 80. let 19. století obecně rozšířily parní stroje v těžní, čerpací i větrací technice, takže exploatace ložisek v hloubkách přestala být technickým problémem.

Parní stroj však nebyl univerzálním motorem pro ještě značně rozptýlený důlní provoz, neboť neumožňoval mechanizaci práce v porubu. Tento problém byl vyřešen až elektrickou energií. První elektromotory na střídavý proud se objevily koncem 90. let minulého století a r. 1899 byl na Ostravsku postaven první elektrický těžní stroj. Vedle nich se stalo běžným použiti stlačeného vzduchu při strojním dobývání, neboť na přelomu 19. a 20. století byl ještě levnější než elektrický proud. K těžbě z úpadnic a k brzdění ve svážných se od 80. let začaly hromadně zavádět parní či pneumatické vrátky. Stroje na elektrický pohon se však zpočátku nehodily pro rubací práce, kde se vyžadovalo jejich časté přemisťování. Proto se v uhelném hornictví zprvu užívaly jen při ražení překopů a spíše se uplatnily při vrtacích pracích v rudných dolech. Obecnému zavádění bránily i jejich vysoké ceny a nízké hornické mzdy. které vedly k preferování ruční práce. Změna nastala teprve po r. 1900, kdy pokrok strojírenství a relativně klesající ceny technických zařízení umožňovaly zvyšování produktivity přechodem ke strojní práci. V čele této tendence stál ostravsko-karvinský revír. Především se rychle rozšířilo mechanické ražení chodeb strojním vrtáním a střelbou. R. 1908 byl zaveden lehký rubací stroj -sbíječka. Ve stejné době byla řešena i mechanická doprava v hlavních chodbách' a to lokomotivami na stlačený vzduch, později i benzolovými a benzinovými, které mnohonásobně zvýšily výkon docilovaný dříve při koňské dopravě. V prvním desetiletí našeho století byla zrychlena i doprava z porubů hlubinných dolů zavedením střásacích žlabů, zavěšených na řetízkách nebo uložených na kolečkách, a později pásovými dopravníky. Tyto změny ovšem předpokládaly koncentraci provozu do několika hlavních porubů, přičemž byly využity i důlní lanovky. od 90. let 19. století zaváděné v podzemí i na povrchu pro přepravu rubaniny k úpravnám.

Na počátku 20. století začala již intenzivně probíhat elektrifikace uhelných a nedlouho poté i rudných revírů a při dolech se začaly stavět parní elektrárny. Elektromotory, kompresory a turbokompresory se od prvních let našeho století užívaly nejen k pohonu těžních i pracovních nástrojů, ale i k čerpání důlních vod, větrání a v dopravě a postupně nahradily parní stroje. Se zavedením elektrické energie k pohonu pump se začala pístová čerpadla nahrazovat centrifugálními. Dobývací metody v uhelném hornictví na přelomu 19. a 20. století zůstaly vcelku stejné jako v předchozím údobí: v hlubinných dolech to bylo pilířování, komorování na zával a stěnování, na hnědouhelných etážování, v rudných dolech dobývání příčné, výjimečně s prostorovou výztuží. Teprve ve 20. letech v souvislosti se snahami o mechanizování prací bylo nehospodárné komorování nahrazeno patrovým dobýváním, kde ztráty na uhlí činily jen asi 15 procent. Při tomto způsobu se uplatnilo pilířování na zával. Také v lomové těžbě hnědouhelných ložisek došlo k rozšíření strojního parku. Původní korečková rypadla na parní pohon nahrazovaly od 90. let minulého století korečkové bagry, nejen při odklizu, ale i v rovinném terénu, při rubání uhelných slojí se běžně prosadila lžícová rypadla.

Vcelku na přelomu 19. a 20. století na českých i slovenských dolech postupně zobecnělo strojní dobývaní. V údobí mezi oběma světovými válkami již většinou nedošlo k převratnější změně, zejména rudné doly technicky zůstaly značně konzervativní. Léta krizí 1928-34 pak stlačila produkci i možnosti investic a na dolech byla proto zaváděna již jen zařízení snižující výrobní náklady. Nicméně podíl strojního dobývání proti ruční práci neustále vzrůstal a projevily se i první vážné snahy o mechanizaci základních pracovních operací, která se však systematicky začala uskutečňovat až po r. 1945.

hornictvi.info