Minerály a horniny Slovenska      :: prepni na celú stránku

Použití nepřímé botanické indikace v terénním geologickém výzkumu a mapování - 2
zdroj: Ladislav Sýkora, Rostliny v geologickém výskumu, Nakl. Čs. akademie věd, Praha, 1959
pridané: 15.5.2007

Použití tohoto způsobu vegetační indikace pro zjištění plošné rozlohy geolo­gické jednotky nebo určitých poměrů pokryvu si zase vyložíme na příkladu. Dejme tomu, že jsme v oblasti holocénu labské nivy v Polabí zjistili geologickým výzkumem (v přirozeném odkryvu, sondě apod.) výskyt vátého písku. Nyní zjistíme, že půdu tu pokrývá xerofilní bor se stromy slabého vzrůstu a s bylinným krytem velmi chudým, v němž převládají štětinaté suchomilné trávy (Xerofestucetum). Tato travnatá pokrývka sivých barevných tónů bývá většinu roku kromě jarního období silně proschlá.

Příklad delimilační indikace. Tmavá vřesovina (na obrázku vpravo
se osiře odráží od zeleného travnatého porostu.
Rozihraní obou porostů tu je zároveň rozhraním mezi břidlicí
(vpravo) a spraší (vlevo). V popředí vinice na sprašové hlíně

Bor však náhle přechází v určité vzdálenosti v bujný listnatý les (luh) s podrostem šťavnatě zelených trav a bylin. Vátý písek tu zřejmě přechází v jiný půdní útvar, hlinitý holocen­ní náplav, jak si sondováním nebo jinak blíže určíme. Hranice mezi borem a listnatým lužním lesem je zde tedy současně hranicí dvou geologických jednotek pokryvu a ta je nám spolehlivým vodítkem při jejím zjištění a zama­pování. Hraničí-li bor s polními kulturami, je zase velmi pravděpodobné, že se tu jeho hranice kryje s rozhraním hlinitých náplavů holocenních nebo spraše, neboť ty jsou obvykle obdělávány na základe staleté zkušenosti a vývoje orby v této krajině, kde nakonec zbyly pro bor jen chudé písky.

Někdy jsou ovšem i váté písky, pokud mají dostatečně humosní ornici, obdělávány, avšak na takových místech je nám zase dobrým vodítkem při jejich vyhraničování zdar polních a zvláště obilních kultur (vitalitní indikace). Ukazuje se tu obvykle nápadný rozdíl mezi hustým, vysokorostlým, bujným obilím a zakrslou řídkou kulturou bledé barvy se zakrnělými klásky na tzv. suchopáru, výboru, který ještě patří písku. Světlejší místa v zeleném obilí poukazují zpravidla na písek. Podobně se ovšem prozrazuje i skalní podklad blízko povrchu (mělká půda) v oblastech budovaných pevnými horninami např. v krystaliniku a je 1; tedy třeba stejný zjev v různých krajinách posuzovat různě.

Popsanou metodu si můžeme označit jakofysiognomickou a vitalitní indikaci. Z předešlého pak vyplývá, že si můžeme metody, které se řídí změnou v porostu, bez ohledu na její floristický podklad, označitjako indikaci nepřímou a rozdělit je takto:

1. Podle způsobu využití:

a) indikace signalisační
b) indikace delimitační

2. Podle použitých znaků vegetace:

a) indikace fysiognomickou (floristicky podloženou) změnou
b) indikace změnou vegetačního zdaru.

Popsané metody jsou, jak vidět, velmi jednoduché a snadno použitelné, neboť nepředpokládají u výkonného geologa speciálního školení v botanice (floristice, fytocenologii apod.). S vitalitní indikací pracoval zvláště Kruedener, jak ještě uvidíme dále ve speciálních statích. Je však třeba mít stále na paměti, že těchto metod nelze použít všude a že nemají rozhodující význam v geologic­kém výzkumu, tím že by řešily jednoznačně geologické problémy.

Jimi získá­váme jen metodu doplňkovou, jejíž význam vynikne teprve v kombinaci s vlast­ními geologickými výzkumnými metodami. Je ji proto nutno vždy konfronto­vati s exaktnějšími postupy. Vidíme však, že by její soustavné využití mohlo přinést nejen značné zrychlení a ulehčení výzkumu, ale v některých případech, jako při vyhraničováni, i přesnější výsledky. Je však jen třeba, aby sejí používalo nejen příležitostně a více méně instinktivně jako až dosud, nýbrž soustavné a hlavně vědomě.

1. časť   2. časť